HřÍvA KoNí

            Nebývá obvyklé, aby se zvíře podílelo na kulturních dějinách člověka.                                                                                        V případě koní to však bylo právě naopak. Když člověk poprvé usedl na hřbet koně, poznal, že může snadno rozšířit svůj životní prostor i rozhled. Kůň ze života člověka nezmizel a je dál velmi užívaný pro zemědělství,obchodování i mnoho dalších potřeb. Pradávné jeskyní malby ve Francii dokazují, že kůň byl i mnohokrát využit jen pro obživu. Teprve poté co člověk sestrojil vůz, přišel, na to že kůň nemusí být jen potravou, ale i užitečným ,,strojem" pro užívání v životě a tažným zvířetem. V roce 4300 až 3500 př.n.l. byly objeveny starodávné pozůstatky, které dokazovali že člověk, který v této době žil již uměl jezdit na koni!!!!!!! Na objevených čelistech byly naleznuty otisky udidel. Protože v této kultuře ještě nebylo poznáno kolo sloužil kůň výhradně jako jezdecký prostředek. Například Germáni považovali koně (hlavně bělouše) za posvátná zvířata a samozdřejmě je spojovali s nordickými bohy. Třeba antický vodní bůh Poseidon zapřáhl koně před svůj mořský vůz. Obyčejný smrtelník však nebyl nijak zvlášť pozadu. Kůň nebyl jen jedním z domácích zvířat - byl velmi často symbolem postavení a předmětem, k němuž se přistupovalo s náležitou péčí! První Evropská jezdecká škola vznikla v Řecku, ačkoliv nepatřili mezi nejlepší jezdce, si podmanili svět právě prostřednictvím svého vojska na koních. Z tohoto pojmu se z Němčiny pojalo slovo ,,rytíř" z ,,Reiter". Stejně je to se slovem kavalír z italského ,,cavaliere" případně francouského ,, chevailer" Je to vidět i jiným způsobem: 

Kdybych mohla shrnout co jsem     Vám řekla o přátelstvím mezi člověkem a koněm:

,,To vzácné přátelství bylo je a bude neztratitelným              svým kouzlem"